FAKTOR PLUS

Proč nemohou být všichni mistři světa?

Mistři světa a olympijští vítězové nejsou jen hrstkou jedinců ze skupiny vyvolených, ale pochopili, že míru talentu a nezměrné tréninkové úsilí je třeba podpořit adekvátní výživou. Důraz kladený, a to v maximální možné míře, na špičkový stravovací režim dovedl tyto jedince k vysněným cílům. Jejich konkurenti, kteří spoléhají „pouze“ na talent a tréninkové úsilí při absencí kvalitní stravy, jsou v podstatě handicapováni a jen sporadicky spíše shodou okolností mohou dosáhnout na mety nejvyšší.

Toto tvrzení podepisují všichni, kteří se ve světle nových cílů pokusili navýšit své tréninkové dávky, aniž by nastavili i odpovídající jídelníček. Jejich tělo jim dříve nebo později vyslalo signál, že bez kvalitní energie a stavebního materiálu doplněné o vitamíny, minerály a dobrý pitný režim to nepůjde… A proto pouze ti, kteří pochopili princip, si uchovávají naději. Ostatní jen výjimečně a spíše náhodně vyčnívají z průměru. 

Nyní se přímo nabízí prostor pro oponenturu a protiargumenty, ve smyslu: „Vždyť ale nejsou všichni stejně talentovaní, nemají stejné fyzické dispozice atd.“ Jen s obtížemi a pravděpodobně neúspěšně bych dokázal oponovat a našel odpověď, která by takové tvrzení bezezbytku vyvrátila. Ale to bychom také mohli mluvit o morálně-volních vlastnostech, tréninkových podmínkách, ekonomickém zabezpečení a jiných důvodech, které lidi vedou k pohybovým aktivitám a sportování, jež je pro mnohé profesionály formou obživy. To ale není předmětem daného tématu, neboť bychom se tak asi dostali až na platformu konfrontace jednotlivých sportovních odvětví. Pak by se celá diskuze mohla odvíjet od míry odměn v daných sportovních činnostech a spravedlivosti či nespravedlivosti jejich výše. Mohlo by dojít na porovnávání s konkrétními občanskými povoláními apod. Následně bychom pravděpodobně řešili, proč sportovec, který ve svém odvětví v podstatě nikdy nic velkého nevyhrál, nevyniká svými výkony nad ostatními, ale provozuje sport profesionálně, je lépe ekonomicky zajištěn oproti jedinci, který se sportem neživí atd. A tak se raději budeme držet tématu a jeho prvotní myšlenky…

Mistry světa mohou být ti, kteří disponují určitou dávkou talentu, potřebnými fyzickými dispozicemi, odpovídajícím ekonomickým, materiálním i trenérsko-metodickým zajištěním. Tato fakta si vesměs všichni uvědomují. Ale vítězové navíc a téměř prioritně staví svůj systém přípravy na základech špičkového zajištění příjmu energie a stavebního materiálu pro své tělo tj. výživy. Tato skutečnost ovšem není zásadní pouze z důvodu již zmíněného posunování hranic výkonu sportovce v rámci konkurenceschopnosti s cílem vítězit. Zajištění té nejoptimálnější výživy je stěžejním předpokladem pro udržení pevného zdraví bez komplikací, které by sportovní výkon ohrozily nebo znemožnily. To však zdaleka ještě není všechno. Vždyť přeci i sportovce čeká tzv. sportovní důchod a ten u většiny odvětví přichází dříve než v běžných občanských povoláních. A dá se předpokládat, že se nenajde sportovec – profesionál, který nechce po ukončení své kariéry žít ve zdraví plnohodnotným životem. Aby tomu tak bylo, je třeba si mimo jiné zajistit ten nejlepší a správně nastavený jídelníček po celou dobu své kariéry.

Stačí pouze přírodní strava?
V seriózní odborné literatuře a vědeckých publikacích zabývajících se sportovní výživou, ale i stravováním běžné populace, tedy v obecné rovině, jsou nezřídka publikovány názory renomovaných odborníků kategoricky odmítající doplňky sportovní výživy. Ty bývají vesměs hodnoceny jako něco zbytečného, nefungujícího, organismu nepřirozeného. Člověk a sportovec pak neví, kde je pravda a zdali doplňky skutečně škodí nebo mají efekt pouze placeba. Důvodem je i skutečnost, že všechny otazníky ještě umocňují výrobci doplňků, kteří naproti tomu uvádějí jejich pozitivní účinky. Pro jedince toužícího v rámci svého snažení mít ještě špičkově „vychytanou“ výživu, je pak složité zorientovat se v názorech. Tím více, když vidí, že jeho konkurence ať lepší či horší zmíněné doplňky používá. Logicky si tak klade otázku, zdali má stavět zásadně a jen na přírodní stravě nebo do ní zakomponovat i sportovní výživové doplňky. V tomto směru je pozitivní realitou fakt, že dnes už můžeme říci: „Konečně se začíná blýskat na lepší časy“. V současnosti totiž již zaznamenáváme, že i ortodoxní odpůrci doplňků sportovní výživy posouvají své názory spíše k neutrálnímu středu. A jsou dokonce tací, kteří na základě seriózních studií akceptovali zjištění, že některé suplementy skutečně mohou mít pozitivní vliv na organismus člověka. Zatím se však ještě asi nikde nedočtete, že jsou doplňky nezbytné následně nepostradatelné. Můžete se však dočíst, že za předpokladu jejich správného dávkování, načasování, kombinace atd. mohou být skutečně funkční. Důvody takových názorových změn odborníků jsou prozaické. Jak jsem již výše zmínil, existují relevantní studie – to za prvé a za druhé přírodní strava sama o sobě vzhledem k úrovni životního prostředí apod. nemusí být vždy dostačující. Jako příklad postačí zamyslet se nad kvalitou zeleniny a ovoce v zimních měsících. A dá se předpokládat, že jste také alespoň jednou v životě zaznamenali nevalnou úroveň kvality prodávaných mléčných či masných výrobků, cereálie nevyjímaje. Z toho může plynout, že pokud nevlastníte farmu s kvalitní půdou, vodou ve vlastní studni, svoji jabloň, hrušeň, meruňku, rybíz, angrešt, maliny atd. nepěstujete si zeleninu okurkami počínaje, česnekem a cibulí konče, máte jen malé šance stavět pouze na přírodní stravě. Samozřejmě, že byste také potřebovali držet si kozu kvůli mléku, pěstovat svoji drůbež pro vejce a maso atd.

A ještě to zdaleka nebude všechno, protože sportovec, který chce být mistrem světa a má k tomu předpoklady i vůli trénovat, přičemž i pochopil, jak důležitá je strava, musí přemýšlet. I kdyby měl svoji farmu se vším, jak je uvedeno, musí kalkulovat s tím, že lidský organismus není všemocný a pracuje na základě jistých pravidel např. biorytmů apod. Tato skutečnost se tak jednoznačně stává limitujícím faktorem při použití pevné přírodní stravy. Proč? Protože např. profesionální cyklista potřebuje pro pokrytí svého energetického výdeje přijmout více než 27 tisíc kJ energie za 24 hodin, běžec na lyžích více než 23 tisíc kJ a třeba triatlonisté, jsou na tom podobně jako cyklisté, plavci potřebují až 21 tisíc kJ energie atd. Nyní si představte, že máte tuto energii hradit výhradně přírodní a většinou tepelně upravenou. Zde byste měli počítat s faktem, že při tepelné úpravě stravy se mnoho výživných látek ničí. Tady nastává první problém, pro nějž se o člověku hovoří také jako o jediném tvoru na světě, který svoji potravu před jejím požitím vlastně zničí tím, že ji uvaří. Jistý zádrhel vzniká i díky naší trávicí soustavě. Tak např. v žaludku nám setrvává požité jídlo cca 4 hodiny, v tenkém střevě cca 6-7 hodin a s tím chtě nechtě musíte kalkulovat ve vztahu k sportovnímu výkonu. Dalším nezanedbatelným aspektem vzhledem k přírodní výživě je skutečnost, že díky velkým energetickým výdejům sportovců, jež musejí být hrazeny, vycházejí výpočty příjmu sacharidů u některých odvětví až na 8-10 g na jeden kilogram tělesné hmotnosti. Pro představu tedy 70ti kilogramový běžec na lyžích by měl dodat tělu 560-700 g sacharidů. Podíváme-li se na to z pohledu konkrétní potraviny tak např. 100 g těstovin v syrovém stavu obsahuje cca 72 g sacharidů a po uvaření dostanete na talíř cca 270 g těchto těstovin. Syrová rýže na 100 g obsahuje cca 75 g sacharidů a po jejím uvaření máte na talíři cca 2,3 násobek. Ovesné vločky např. obsahují 67 g sacharidů ve 100 gramech. Začnete-li tedy počítat, tak abyste tuto energii zajistili třeba ve formě těstovin, měli byste jich za den sníst cca 2600 g po uvaření. Budete-li je chtít nahradit jinou potravinou obsahující sacharidy, nesmíte zapomenout, že důležitým faktorem je i výše glykemického indexu (GI). Zde platí, že jak pro fázi přípravy, tak i pro zotavení po výkonu potřebujete sacharidy spíše s nízkým GI a to je další problém. Z hlediska dodávky energie tak není potravina jako potravina. Nemůžete ale zapomenout ani na příjem dalších makronutrientů tzn. bílkovin a tuků. K tomu minerály s vitamíny, přičemž také musíte pít. A to už vůbec nechci rozebírat např. termický vliv stravy a další úskalí výživy. No a tak se opět dostáváme ke zmíněným a tolik diskutovaným doplňkům. Mohou pomoci či nikoliv?

Částečnou odpověď dávají již zmínění profesionálové, sportovci, kteří se stali mistry světa. Právě oni mají svůj jídelníček propracovaný do nejmenších detailů a spolu s přírodní stravou do něj neodmyslitelně patří i doplňky sportovní výživy. Tím se mistři světa odlišují od těch, kteří se umísťují na nižších příčkách. Pomáhá jim k tomu mimo jiné také doplněk, který chci představit jako zástupce těch kvalitních, jehož účinky a pozitivní vliv nebyly zpochybněny. Nehledejte v tom, prosím, reklamu ani pobídku k jeho užívání o tom mé pojednání není. Jde mi jen o to, abych uvedl konkrétní příklad, když říkám, že jsou doplňky, které fungují a neškodí. Tím suplementem, o němž jsou předcházející slova, je dnes již dobře známý HMB – beta-hydroxy-beta-methylbutyrát. Právě HMB roky zkoumaný a prověřovaný, hodnotí i odborníci jako látku, u které nebyl shledán negativní vliv na lidský organismus a nejsou udány důvody zpochybňující bezpečnost i etiku jeho použití. HMB je derivátem větvené aminokyseliny leucinu a používá se např. pro lepší stavbu svalové tkáně. Má antikatabolické účinky, zvyšuje i vytrvalostní výkon apod. Podstatou při použití HMB je ovšem (jako i u jiných kvalitních doplňků sportovní výživy) umění správného dávkování. Jedním z důvodů je skutečnost, že i když doplněk nevykazuje škodlivý vliv na lidský organismus, je jeho neúčelné dávkování mrháním penězi. A to také není zrovna optimální, podíváme-li se na přípravu sportovce obecně.

Proč tedy nemohou být všichni mistry světa?
Právě proto, že z nějakých subjektivních důvodů dělají něco jinak. Prostě ještě nemají všechny složky své přípravy poskládány tak, aby byly komplexně na tom nejvyšším kvalitativním stupni. Někomu se to nepodaří sladit nikdy, někomu stačí, co má, někdo nemá možnosti z hlediska již výše zmíněného zázemí, někdo je prostě smolař atd. Co má ale většina sportovců toužících po titulu mistra světa, na nějž nemohou dosáhnout a třeba nikdy nedosáhnou společné, je nedostatečně promyšlený a propracovaný systém výživy. A to je důvod, proč nemohou být všichni mistři světa. Můžete mít všechno tj. fyzické předpoklady, talent, metodiku, materiální zázemí atd., ale podceňujete-li výživu či nemáte vůli dodržovat životosprávu, do níž špičková výživa neodmyslitelně patří, pak se jen stěží stanete mistrem světa. V tom je také jistá forma spravedlnosti. Jedinci, kteří jedí průměrně, mají smůlu. Ti, jež se stravují lépe než průměrně, sbírají 15. místa, ale ti, kdo se stravují opravdu špičkově, jsou mistry světa.

Komentáře: 0
Přidat komentář
Kontaktní údaje
Komentář
Ověření
Prosím, vložte text z obrázku (anti-SPAM ochrana).

Facebook

E-SHOP

Váš košík je prázdný

Českomoravská federace Nordic Walking

Faktorplus.cz > Články a diskuze > Proč nemohou být všichni mistři světa?

Realizace: fullvent

2008-2019 © FAKTORPLUS.CZ